Moskva 2010 - Rudé náměstí
21. července 2010 v 7:26 | Sekal
|
Cesty 2009
28.6.2010
Původní plán cestovat do Moskvy vlakem vzal za své poté, co se ukázalo, že zpáteční lístek 1.třídou (zásadně jinak necestuji) je po započtení běloruského tranzitního víza o 500 Kč levnější než letenka. Mé ekologické já se sice vzpíralo, ale kromě jiného byly všechny vlaky obsazené.
Do Moskvy jsme tedy přiletěli za slunečného počasí. Imigrace proběhla bez problémů, bez problémů jsme rovněž nalezli zastávku autobusu č. 851, který nás odvezl na Rečnoj vokzal, poslední stanici jedné z linek metra. V Ikarusu dul otevřenými okny příjemný větřík, a tak jedinou skvrnou na kráse bylo 55 minut ve stoje. V metru jsme zakoupili permanentku na 10 jízd a po pouhých dvou přestupech jsme si to vykračovali po Arbatu do zamluveného ubytování. Na čísle 49 však na Arbatu sídlil pouze obchod s elektronikou, ochotný prodavač nám prozradil, že musíme obejít blok a vniknout do hostelu Bulgakov ze dvora. Po chvíli tápání a nejistoty jsme vchod objevili, hostel vypadal jako sklad polámaného nábytku. Recepční nám vysvětlila, že právě probíhá výměna postelí a že budeme muset počkat tři nebo čtyři hodiny anebo jít do jejich depandance na Vozněsenském pěreulku, kde budeme za stejných podmínek ubytováni ihned. Jelikož se Vozněsenskij pěreulok nachází Rudému náměstí blíž nežli Arbat a můj mozek instinktivně přeložil čtyři hodiny jako hodin osm, vyrazili jsme. V hostelu Monro, jak se depandance jmenovala, nám ale řekli, že dvoulůžkový pokoj bude až zítra, a jako alternativu nám nabídli 10-lůžkový pokoj, z něhož se v průběhu večera stal pokoj 11-lůžkový.
Chrám Vasila Blaženého, vpravo Spasskaja bášňa (Spasitelova věž) a před ní Leninův bunkr. -- Foto Sekal
Odhodili jsme bágly a odpochodovali hned na Rudé náměstí vzdálené tak 700 metrů od naší noclehárny.
Vasil Blažený. -- Foto Sekal
Osvětlený GUM. -- Foto Sekal
Osvětlený Vasil Blažený. -- Foto Sekal
Osvětlený Kreml, pod hradbami světélkuje hnijící Lenin, vzadu Historické muzeum. -- Foto Sekal
CykloBahno 2009
19. července 2010 v 12:43 | Sekal
|
Čehy
15.8.2009
2. ročník Cyklobahna přivítal na startu mne, Lucku, Muschlinga staršího a Šuriho. Jak jsme se blížili Sudějovu - startu pověstné Žandovské míle, napětí rostlo i přesto, že všichni měli jisté stupně vítězů. V Sudějově se nakonec rozšířila startovní listina i o Lucku, která se rozhodla zvítězit v kategorii žen. Muschling od začátku nenechal nikoho na pochybách, že urve titul pro nejlepšího nováčka roku a bezpečně kontroloval bronz v mužské kategorii, zatímco v celkovém hodnocení bral brambory o pouchých 25 s za bronzem... Z loňského bronzu se posunul na 1.místo Šuri, pozitivně se na něm projevilo dojíždění do práce na kole.
Zde jsou výsledky 2. ročníku Žandovské míle:
| 1. | Šuri | 5:18 |
| 2. | Sekal | 6:04 |
| 3. | Lucka | 6:24 |
| 4. | Muschling | 6:49 |
Z cíle slavného závodu jsme zamířili do Kácova, jednak je to pěkný sjezd, jednak posezení ve zdejším pivovaru slibovalo kvalitní uhašení žízně. V jednom z kopců okolo Polips jsem se nemohl smířit s hlemýždím tempem Muschlingovým a předjel jsem jej - volal na mne, že si tam mám dát dynamo, jestli mi přijde, že jede moc pomalu. V Kácově jsme se sice ihned nasáčkovali do pivovaru, ale záhy jsem musel čelit prvním stížnostem. Lucka i ostatní se dožadovali teplé stravy, takže jsme museli pivovar po dvou pivech opustit. Když jsme vyjíždeli z Kácova, sliboval Muschling, že jestli to bude do kopce, tak mě podřízne, pak nadával Marcelovi, že si doma leží u televize a děti mu nosí kafe. Chlácholil jsem ho, že cesta vede podél Sázavy, pro jistotu jsem se ale držel následujících asi 15 km do kopce okolo Lucky, než i ta si začala stěžovat, že takovou trasu vymyslel určitě Marcel a proč jsme nezvolili jednodušší, když s námi není. Přiznal jsem se, že trasu jsem vymyslel sám, přitahován magnetismem kácovského pivovaru; po zbytek cesty jsem pak poslouchal nostalgické vzpomínání na Marcela. Celkem ujeto 95 km, Muschling se Šurim (zakončili v Kutné Hoře) o 15 méně.
Na začátku v Blátě. -- Foto Muschling
Mamas & Papas
17. dubna 2010 v 8:00 | Sekal
|
Kultura
16.4.2010 - I když jsem nikdy neviděl žádný film Alice Nellis, k jejímu dílu jsem nikdy nechoval přílišnou důvěru. Původně jsme chtěli jít na Imaginárium doktora Parnasse, ale to ve Světozoru nehráli, patrně proto, že se Lucka blbě koukla do programu.
Před našima očima se odvíjejí čtyři rádoby dramatické, ale ve své nahotě nemastné a neslané příběhy. Film má jediný cíl - zjistit, kolik product placementu divák snese. Jedinou sympatickou postavou je malý fracek, který má odjet na lyžák a nudí se u Bydžovské v ordinaci. Pozoruje skrz sjezďák ryby snad v nemocničním bazénku a pak rozhází celý svůj sbalený batoh. A jediným trochu příjemným okamžikem je vylézání Marty Issové z vany.
Příběh 1 - Bydžovská přijde při nehodě autobusu o jedinou dceru a odjede zapomenout zřejmě do Egypta, kde se do ní neznámo proč zamiluje o třicet let mladší hejsek, Bydžovská se pak potopí bez bomby do hlubin k nějakým velrybám, oproti mým nadějím se však neutopí.
Příběh 2 - Pár, kterému Bydžovská radí, jak otěhotnět. Ona učitelka, jediné, co víme, je, že neučí chemii, protože si myslí, že když svého manžela po vyčištění zubů kouří, má fluor ze zubní pasty vliv na kvalitu semene, které se ten chudák snaží ze sebe dostat za účelem umělého oplodnění. On zvěrolékař, který píchá svou sestru, či jak se tato funkce na veterině jmenuje. Multikulturní vložka - úvahy o adopci malého cikána.
Příběh 3 - Bratr veterináře, kulisák, který píchá Issovou. Issová vede jako herečka bouřlivý noční život, zatímco on by nejraději pil minerálku a seděl doma. Issová s tímto ňoumou otěhotní a jde na potrat, zatímco on ji přemlouvá, ať si dítě nechá, místo aby sháněl peníze na drogy jako ostatní narkomani.
Příběh 4 - Ruský pár čeká třetí dítě a ze sociálních důvodů ho po porodu dá k adopci. Na tomto příběhu bylo zajímavé pouze to, že tu ženskou hrála Lucčina bývalá učitelka ruštiny.
Horní Dunajovice 2010
13. dubna 2010 v 4:13 | Sekal
|
Čehy
20.-21.3.2010
Již tradiční posezení u vína jsem absolvoval podruhé a asi naposled s Luckou. Ani skutečnost, že i Dědkins přivezl svou slečnu, nezvrátila její odpor k této degustaci, která pro mne i Dědkinse má význam spíše sportovní a společenský než chuťový. Konečnou bilanci 35 vzorků zkresluje to, že jsem si půjčil koštovku o obsahu půl deci, zatímco Dědkinsovi nalévali lampy 1-1,5 dcl.
Cestou na degustaci jsme jako obvykle míjeli kapli pod širým nebem. Dědkins se rozhodl kázat lesním tvorům. -- Foto Sekal
Při kázání se Dědkins pěkně rozohnil. -- Foto Sekal
Zde dostala Magda Vašáryová na prdel šlauchem od pumpičky a vylezla s Hanzlíkem na komín. -- Foto Sekal
Vstupní brána. -- Foto Sekal
Na stejném místě jako před dvěma lety. Za rok a půl, co jsem neměl Dalešice, jsem si jejich chuť trochu zidealizoval. Ale stále je to slušné pivo. -- Foto Sekal
Další články
- Velikonoce u Sekalovových 7. dubna 2010 v 7:34
- Veselé vánoce 23. prosince 2009 v 11:58
- Berounský medvěd 13° 30. července 2009 v 4:52
- Pivní deník - Týden 29 29. července 2009 v 3:52
- Bratislava 2009 28. července 2009 v 4:11
- Avar 12° 27. července 2009 v 10:09
- Arménie 2008 - Alaverdi 24. července 2009 v 17:05
- Pivní deník - Týden 28 23. července 2009 v 5:42
- Říp 2009 22. července 2009 v 11:58
- Pivní deník - Týden 27 21. července 2009 v 3:54
- Bílé Karpaty 2009 20. července 2009 v 5:29
- Óda na Prase - idylický příběh s happy-endem 17. července 2009 v 16:38
- Pivní deník - Týden 26 16. července 2009 v 12:22
- Česká Sibiř 2009 15. července 2009 v 17:00
- Pivní deník - Týden 25 13. července 2009 v 17:32